Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 04.05.2018 13:10:29 

Bernský salašnický pes Butch Casidy Baronnella

Standard plemene

  Bernský salašnický pes
 (Berner Sennenhund - Dürrbächler)
  Standard FCI č. 45 ze dne 5. 5. 2003
 
Země původu:
    Švýcarsko
 
Datum publikace platného originálního standardu:
    25. 3. 2003
 
Použití:
    Původně hlídací, honácký a tažný pes na sedláckých dvorech v kantonu Bern, dnes také rodinný a všestranný pracovní pes.
 
Klasifikace FCI:
    Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi. Bez zkoušky výkonu.
 
Krátký historický přehled:
    Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler"). Po předvedení těchto psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili "Švýcarský klub dürrbašských psů" a stanovili charakteristické znaky plemene. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.
    Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je bernský salašnický pes díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
 
Celkový vzhled:
    Dlouhostrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami; harmonický a vyrovnaný.

Důležité proporce:

  • Poměr výšky v kohoutku k délce těla měřené od hrudní kosti k vrcholu sedací kosti je asi 9 : 10; spíše kompaktní než obdélníkový pes.
  • Kohoutková výška je k hloubce hrudníku v ideálním případě v poměru 2 : 1.
Charakteristika:
    Spolehlivý, pozorný, ostražitý a nebojácný v každodenních situacích; dobromyslný a příchylný vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.
 
Hlava:
    Silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těžká.
       
        Lebka: Při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha.
        Stop: Výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený.
        Nosní houba: Černá.
        Tlama: Silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný.
        Pysky: Přiléhající, černé.
        Chrup: Úplný, silný nůžkový skus (na M3 se nebere zřetel). Klešťový skus se toleruje.
        Oči: Tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uložené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou.
        Uši: Středně velké, vysoko nasazené, zavěšené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha zvadu vzpřímené, piřčemž přední okraj ucha zůstává přiložen k hlavě.
Krk:
    Silný, svalnatý, středně dlouhý.
Trup:
    Silný, kompaktní.
       
        Horní linie z profilu: Od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně.
        Hřbet: Pevný, rovný a vodorovný.
        Berdra: Široká a silná; při pohledu shora lehce vtažená.
        Záď: Měkce zaoblená.
        Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům, s vyjádřeným předhrudím; hrudní koš co nejdelší, širokého oválného průřezu.
        Dolní linie z profilu a břicho: Od hrudního koše k pánevním končetinám lehce stoupá.
Ocas:
    Huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ním.
Hrudní končetiny:
    Silná stavba kostí. Při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené.
        Plece: Lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
        Nadloktí: Dlouhé, šikmo postavené.
        Loket: Dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř.
        Předloktí: Silné, rovné.
        Přední nadprstí: Při pohledu ze strany stojí téměř svisle, je pevné; při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí.
        Tlapy hrudních končetin: Krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř.
Pánevní končetiny:
    Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.
         Stehna: Dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
        Kolenní klouby: Výrazně zaúhlené.
        Lýtka: Dlouhá, dobře šikmo postavená.
        Hlezno: Silné, dobře zaúhlené.
        Zadní nadprstí (nárt): Téměř svisle pstavené. Paspárky se musí odstranit (s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování paspárků zákonem zakázáno).
        Tlapy pánevních končetin: Trochu méně klenuté než tlapy hrudních končetin; nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
Chody:
    Ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu i zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
Srst:
    Dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná.
Zbarvení:
    Temě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách, na hrudi a kolem řitního otvoru; s bílými znaky na místech, jak je následně uvedeno:
  •  Čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima a dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
  • Bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
  • Žádoucí jsou bílé tlapy a špička ocasu.
  • Toleruje se malá bílá skvrna na šíji a v řitní krajině.
Velikost:
    Kohoutková výška u psů činí 64 - 70cm, ideálně 66 - 68cm; u fen 58 - 66cm, ideálně 60 - 63cm.
Vady:
    Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů je považována za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné stupni jejího vyjádření.
  • Nejisté chování.
  • Jemná stavba kostí.
  • Nepravidelné postavení řezáků, pokud zůstává zachován skus.
  • Chybění jiných zubů než nejvýše dvou PM1 (prvních třeňových zubů). Na M3 se nebere zřetel.
  • Osrstění:
    • Vysloveně kadeřavá srst.
    • Vady kresby srsti:
      • Chybějící bílá kresba na hlavě.
      • Příliš široká lysina nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků.
      • Bílý límec.
      • Velká bílá skvrna na šíji (největší průměr přesahující 6cm).
      • Skvrna na řiti (největší průměr přesahující 6cm).
      • Bílá na hrudních končetinách výrazně přesahující polovinu nadprstí (holínky).
      • Rušivě asymetrická kresba na hlavě nebo na hrudi.
      • Černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi.
      • Nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
      • Hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy.

Vylučující vady:

  • Agresivita, bojácnost, vyslovená plachost.
  • Rozštěp nosu.
  • Podkus, předkus, zkřížený skus.
  • Jedno nebo obě oči modré ("břízové oko").
  • Entropium, ektropium.
  • Zalomený ocas, zatočený ocas.
  • Krátká nebo patrová srst.
  • Chybějící trojbarevné zbarvení.
  • Základní barva jiná než černá.

    Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.

Poznámka:
    Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá, v šourku plně sestouplá varlata. 
TOPlist